S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.

Úvod » Knihy » Vysoká magie » Kabala » Kabala a kabalisté - Kniha


        

Kabala a kabalisté - Kniha

Sborník kabalistických textů


0x
skladem

 

Skladem: 2 ks
Číslo produktu: K0460
bez DPH : 438 Kč
s DPH (12 %):
490 Kč
Hlídací pes:
Hlídací pes

do košíku:
  ks  

D. Ž. Bor/ Trigon, vázaná, 333 stran.

Erich Bischoff

Kabala

Moše Kordovero

Pojednání o duši

Výbor z knihy Zohar

Eš Maceref

Hebrejské slovo kabala se odvozuje od slova kabel = přijmout, přijímat. Užší kořen obou slov , KB, souvisí se základními významovými obsahy uchopovat, předávat, a ptaří k prvotním "praslovům", jak o tom svědčí st. egyptské chep, cheb, chob, nebo české chápati, chopiti, a podobná slova týchž významů v jiných jazycích, například: latinské habere, německé haben a další, dokonce v jazycích tak odlehlých, jako finština (kápio), turečtina (kapmak), albánština (kap) nebo čuvaština (kip). Jak už sama souvislost naznačuje, všechna tato slova jsou nějakým způsobem odvozena ze základního pojmenování pro "ruku", v hebrejštině KAF (st. egyptské SP). Slovo kabala může tedy znamenat uchopení, pochopení, podání; a protože uchopené se v ruce ztrácí či skrývá, je nasnadě i přenesený význam ukrývání, zatajování. Se slovem kabala bývají spojovány všechny tyto významy: jedná se o ústní předání, o tradiční podání, završující Zákon a odhalující svými vlastními metodami jeho skrytý význam, o nové uchopení a pochopení a zároveň utajení před nepovolanými či nezasvěcenými. Joannes Buxtorfius definuje kabalu jako ústní tradici, předávanou z generace na generaci, jejímž obsahem je mystická theologie, kořenící v tajemstvích Zákona. Příslovce kabal bývá překládáno slovem protějšek - v přítomnosti někoho nebo něčeho; kabala je tím, co je přijato, vůči čemu stojíme v přítomnosti: Moudrosti shora. Je tradiční tajnou theosofií, skrytou moudrostí, a proto se o ní praví: chochmat ha-kabala (moudrost kabaly), nebo chochma nistara (tajná moudrost). Kabalisté bývají nazýváni mekubalin nebo jasněji: baalej mekubalim, mistři kabaly, jindy Jodej chen, znalci tajné moudrosti, anebo zkráceně Jodiim, znalci, vědoucí, gnostici.

Křesťanský kabalista Johannes Reuchlin ve spisu De arte cabbalistica (1513) správně upozorňuje, že latinské slovo cabbala se poprvé objevuje v díle Pica z Mirandoly; předtím je latina nezná. Rovněž hebrejské KABALA se nevyskytuje ani v Zákoně, ani u církevních Otců. To vedlo některé autory bk názoru, že učení kabaly bylo prokleto a nesmělo být vzpomínáno. Kabala je ryze hebrejská. Její kořeny shledáváme už ve 2. století, avšak lze předpokládat, že semeno bylo zasazeno dříve: vrcholu dosahuje v 16. století. Za prvního kabalistu, pomineme-li názor, že jím byl už Adam v ráji, bývá někdy považován rabi Akiva; stáří Sefer jecira (Kniha stvoření či utváření) se neodvažujeme odhadnout. Zohar (Kniha Záře) bývá připisován r. Šimonu bar Jochajovi (2. stol.). Na sklonku 13. století má Moše ben Šem Tov z Leonu (zemř. 1305) rukopis Zoharu, napsaný formou mystického midraše; používá techniky čtyř druhů exegeze Tóry, jež dostala jméno Pardes. Třetí důležitý kabalistický spis, Sefer ha-bahir (Kniha lesku), vznikl ve dvanáctém století.

Obvykle se kabala dělí na praktickou a teoretickou. Kabala praktická (Kabala maasijot), se zabývá především magickými rukopisy, jako jsou Sefer Raziel ha-malach (Kniha anděla Raziela) nebo Klíčky Šalamounovy. Kabala teoretická (Kabala ijunit), studuje a vykládá spisy Sefer jecira (Kniha utváření; je od kořene JCR, stvořit, tvořit, meditovat) a knihou Zohar. Všechny hlavní nauky kabaly se nacházejí už v obou Talmudech, palestinském a baylonském, jakož i v Midraši, který je homiletickým komentářem k Tóře.

Kabalistický názor na stvoření kosmu jako by v některých ohledech přebíral představy jistých gnostických škol. Božské prasíly, prostřednice mezi Bohem a světem, jež novoplatonici označují termíny Aeony, věčné síly, a dynameis, působící síly, zdají se odpovídat dvěma termínům hebrejským, jimiž je označuje všeobecně kabala: sechalim, inteligibilní síly a sefiroty, čísla, pračísla nebo základní čísla světa (v přejatém mystickém výzanmu je to označení božských Prasil, jakožto prasubstancí stvoření světa); jindy také nehorin, Světla, a boconin, Lampy;  (anpin), obličej nebo (parcufim), podoby či tvary, atd. Tato jména se však od řeckých odlišují tím, že zatímco ona zdají se spíše označovat duchovní substanci Prasil, jejich vnitřní bytost, tato zdůrazňující věčnost, to, co bylo před světem, jejich vznik ve věčnosti, před stvořením světa. Jsou to vlastně boží nástroje, jimiž On, Jehož jméno budiž posvěceno, ve světě působí.

Křesťanská kabala staví na kabale hebrejské a pokouší se převést židovské učení po mostě křesťanství do středověké Evropy.

Franckova kniha podnítila ve Francii veliký zájem o kabalistické učení; kabalou se zabýval, dlužno říci, že po svém, klasik moderního hermetismu Elifas Levi (1810-1875) a jeho obdivovatel, lékař a kabalista Gérard Encause (1865-1916), známější pod jménem Papus; ten ve svém spisu La cabbale, Tradition secréte de lOccident (1903) poznamenal, že "kabala je klíčem k okultním tradicím Západu. Každý filosof, ať už se jmenoval Raymundus Luállus, Spinoza nebo Leibniz, jakmile se přibližují k nejvznesenějším ideím, jichž je lidský duch schopen, blíží se kabalistickým názorům. Alchymisté jsou kabalisté; všechny tajné společnosti nebo sekty, martinisté a Svobodní zednáři, přimkly se ke kabale a víceméně učí jejím teoriím."

Vztahy mezi kabalou a alchymií nejsdou ovšem tak jednoduché, jak to předpokládá Papus, nicméně má pravdu, že některé kabalistické metody a techniky vskutku pronikly do jistých alchymistických spisů.; nejméně známým, přitom však proslulým kabalisticko-alchymistickým spisem je traktát Eš maceref (Oheň tavícího tyglíku), který nikdy nevyšel tiskem a jehož rukopisy jsou prakticky nesehnatelné.

Jednotlivé ukázky jsem seřadil tak, jak šly v rukopisu za sebou; upozorňuji, že číslování citací z Tóry neodpovídá vždy běžnému číslování v české Bibli. Základní text doplňuji poznámkami a komentářem. K heslu zlato jsem připojil alchymistické symboly kovů (planet), abych tak upozornil, že operace Velkého Díla, o nichž se mluví jako o !vzniku různých druhů zlata", jsou rozvrženy podle planetárního klíče a dovolují srovnání se starověkými představami o zrozování dítěte.

Přes všechnu snahu se mi zatím nepodařilo zjistit, kde by mohl být uchován manuskript tohoto důležitého díla. Ještě malé upozornění: magické čtverce uváděné Abrahamem Židem mají jinou podobu než u Agrippy z Nettesheimu, což je dáno jejich odlišným posláním. Nejpodrobnější zprávu o Eš maceref podal Gershom Scholem.

V souvislosti s Eš maceref je třeba připomenout nauku o čtyřech živlech. V Zoharu je vylíčeno stvoření člověka z hmotné substance (afar) Dolní svátosti a zdůrazněno, že právě v onom místě, totiž v člověku, který je tu jmenován Dům svátosti, byly spojeny čtyři světové strany se čtyřmi živly dolního světa.

Sborník je sestaven tak, aby zhruba naznačil šíři záběru teoretické kabaly, jejího uvažování a bádání, a aby odpovědi na položené otázky doplnily prázdná místa v česky psané kabalistické literatuře. Úplně se vyhýbá některým problémům, která zpracovává Papusova Kabala nebo Haleviho Vesmír v Kabale, případně další knihy které u nás vyšly. Výběr míst ze Zoharu není náhodný; doplňuje autentickými texty knížku Bischoffovu a Moše Kordoverův Traktát o duši.

D.Ž.B.

ZGRiODZjYj
Hlídací pes
Watch DOG


Informovat na e-mail při změně:


       když cena klesne pod

        když produkt bude na skladě


Zadejte Váš e-mail: